Search results
Émile Édouard Charles Antoine Zola (ur. 2 kwietnia 1840 w Paryżu, zm. 29 września 1902 w Paryżu) – francuski pisarz, eseista, dziennikarz, krytyk sztuki, główny przedstawiciel naturalizmu. Jego wszystkie utwory (opera omnia) zostały umieszczone w Indeksie ksiąg zakazanych dekretami z 1894, 1895, 1896 i 1898 roku [1].
Emil Zola przyszedł na świat 2 kwietnia 1840 r. w Paryżu. Jego ojciec – Francesco Zolla (włoska pisownia nazwiska) – był pochodzącym z Italii inżynierem. Matką była natomiast Francuzką – Émilie Aurélie Aubert.
Émile Zola (2. dubna 1840 Paříž – 29. září 1902 Paříž) byl francouzský spisovatel a novinář. Je považován za vůdce a ideového mluvčího naturalismu a je jedním z nejznámějších francouzských romanopisců.
Ukazuje patologické jevy ve společnosti (kriminalita, násilí, prostituce, alkoholismus a nebojí se ukázat nechutnou stránku lidské existence – nemoci, umírání, splašky, …) Zakladatel: Gustave Flaubert, Émile Zola; Motivy: pesimismus, smrt, zánik, alkohol, prostituce
Émile Zola byl francouzský spisovatel, esejista, kritik a novinář, vrcholný představitel naturalismu. Narodil se v Paříži. Již od dětství se přátelil s pozdějším malířem Paulem Cézannem. Po neúspěšném studiu pracoval v nakladatelství Hachette, kde byl součástí skupiny mladých romanopisců.
francouzský spisovatel, představitel naturalismu. studoval na lyceu - nesložil maturitu (jeho spolužákem Paul Cézanne) pocházel z rodiny stavitele průplavů (otec mu brzy zemřel) vystřídal různá povolání - úředník, nakladatelský pracovník.
The self-proclaimed leader of French naturalism, Zola's works inspired operas such as those of Gustave Charpentier, notably Louise in the 1890s. His works were inspired by the concept of heredity and milieu (Claude Bernard and Hippolyte Taine) [24] and by the realism of Balzac and Flaubert. [25]
